Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2006
Abstrakta přednášek – sekce lékařů
BORDERLINE CHANGES A SUBKLINICKÁ AKUTNÍ REJEKCE - NEZÁVISLÉ RIZIKOVÉ FAKTORY ROZVOJE CHRONICKÉ TRANSPLANTAČNÍ NEFROPATIE
Krejčí K.1, Zadražil J.1, Tichý T.2, Al-Jabry S.1, Bachleda P.3
1III.interní klinika, 2Ústav patologie , 3II.chirurgická klinika FN a LF UP Olomouc
Východisko:
Cílem prezentované studie bylo zjištění vlivu „borderline changes“ a subklinické akutní rejekce na progresi chronické transplantační nefropatie.
Metody:
V souboru 77 pacientů bylo provedeno 184 protokolárních biopsií transplantovaných ledvin ve 3. týdnu, 3. měsíci a v prvním roce po transplantaci.
Na podkladě výsledků bioptických vyšetření hodnocených v souladu s Banffskou histologickou klasifikací a s přihlédnutím k aktuální funkci štěpu byl
soubor rozdělen do 4 skupin – skupina srovnávací s normálním histologickým nálezem, skupina borderline changes, skupina se subklinickou akutní
rejekcí stupně IA a skupina s klinicky manifestní akutní rejekcí stupně IA. V opakovaných biopsiích byl v rámci jednotlivých skupin sledován vývoj skóre akutních rejekčních změn a změn chronických.
Výsledky:
V časném potransplantačním období byl zjištěn překvapivě nízký výskyt normálních histologických nálezů a to ve 3. týdnu u 21% pacientů a ve 3. měsíci u 16% pacientů. Na konci jednoročního sledování bylo normálních jen 9% histologických nálezů. Naopak vysoký byl záchyt borderline changes a to 24% ve 3. týdnu, 32% ve 3. měsíci a 24% v 1. roce po transplantaci. Výskyt subklinické akutní rejekce v jednotlivých obdobích byl zaznamenán u 9% resp. 18% resp. 9% souboru. Pokles výskytu těchto hraničních a subklinických rejekčních změn mezi 3. měsícem a 1. rokem nebyl spojen s normalizací histologického obrazu, ale naopak s rozvojem chronických ireverzibilních změn. V rámci skupiny hraničních změn byl nárůst skóre chronických změn statisticky signifikantní v rozmezí 3. týdne a 1. roku (P = 0,033), u subklinické akutní rejekce pak již mezi 3. týdnem a 3. měsícem (P = 0,042).
Závěry:
Zřetelný pokles incidence klinicky manifestní akutní rejekce není provázen srovnatelným poklesem výskytu subklinických forem. Patogenní potenciál subklinické akutní rejekce a případně hraničních změn může být jednou z důležitých příčin limitovaného dlouhodobého přežívání ledvinných štěpů.