Československý transplantační kongres

Organizace kongresu

4. československý transplantační kongres
13.-15.9.2012

Organizace kongresu

1. československý transplantační kongres
16.-18.11.2006, Brno

  • Konferenční abstrakta

    2. československý transplantační kongres
    10.-12.9.2008, Starý Smokovec

  • Konferenční abstrakta

    3. československý transplantační kongres
    16.-18.9.2010




  • Konferenční abstrakta 2006

    Abstrakta posterů – sekce lékařů

    TRANSFUZNÍ LÉČBA U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ JATER NESHODNÝCH V AB0 SYSTÉMU

    Pagáčová L., Trunečka P., Šperl J., Poulová P., Písačka M.1, Charvát J.
    IKEM, Praha, 1Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha

    Úvod:
    Ortotopická transplantace jater je v současné době možností léčby i u pacientů s akutním jaterním selháním. Výběr vhodného orgánu se řídí jako v ostatních případech především velikostí štěpu a shodností v AB0 systému, ale v urgentních případech se někdy musí přistoupit i k transplantaci jinoskupinové. Vzhledem k přítomnosti přirozených aglutininů v lidském organismu lze obecně k transplantovaným orgánům přistupovat jako k erytrocytům, tj. krevní skupinu AB považujeme za universálního příjemce. V případě inkompatilility i s aglutininy anti-A a anti-B je třeba ještě navíc zvažovat přípravu pacienta před transplantací např. předtransplantační plazmaferezy, sledování titrů aglutininů atd.

    Kazuistika:
    70-letá pacientka D.H., KS AB neg. byla 3.7.2006 transplantována pro fulminantní jaterní selhání toxické etiologie, štěp KS B+. Operační výkon nekomplikovaný, s dobrým rozvojem funkce štěpu a sonograficky dobrým prokrvením. Cca od 10. pooperačního dne došlo k postupné anemizaci, vzestupu bilirubinu, nově pozitivita přímého Coombsova testu. Provedené imunohematologické vyšetření (ÚHKT, Praha) prokázalo protilátku anti-A v titru 1:32 ve fyz. roztoku a 1:64 v albuminu. Dalším nálezem byl průkaz volných nespecifických tepelných autoprotilátek, nebyly prokázány žádné skryté aloprotilátky. Pacientka byla dále transfundována erytrocyty 0 neg., v dalším průběhu pak již bez významné anemizace.

    Diskuze:
    Transplantace jsou imunologicky velmi komplikovaným výkonem. Imunosupresivní potransplantační léčba vždy balancuje mezi rizikem rejekce štěpu a rozvojem GVHD u příjemce. V případě transplantace jater jako imunokompetentního orgánu může být situace ještě složitější. V našem případě pravděpodobně zůstala přechodně zachovaná tvorba aglutininů anti-A ve štěpu KS B. Tyto protilátky pak způsobily zvýšenou hemolýzu a anemizaci u naší pacientky.

    Závěr:
    Ve sdělení předkládáme přehled doporučení pro transfuzní terapii v případech transplantace jinoskupinového štěpu.

    Zpět