Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2006
Abstrakta posterů – sekce lékařů
TRANSFUZNÍ LÉČBA U PACIENTŮ S TRANSPLANTACÍ JATER NESHODNÝCH V AB0 SYSTÉMU
Pagáčová L., Trunečka P., Šperl J., Poulová P., Písačka M.1, Charvát J.
IKEM, Praha, 1Ústav hematologie a krevní transfúze, Praha
Úvod:
Ortotopická transplantace jater je v současné době možností léčby i u pacientů s akutním jaterním selháním. Výběr vhodného orgánu se řídí jako v ostatních případech především velikostí štěpu a shodností v AB0 systému, ale v urgentních případech se někdy musí přistoupit i k transplantaci jinoskupinové. Vzhledem k přítomnosti přirozených aglutininů v lidském organismu lze obecně k transplantovaným orgánům přistupovat jako k erytrocytům, tj. krevní skupinu AB považujeme za universálního příjemce. V případě inkompatilility i s aglutininy anti-A a anti-B je třeba ještě navíc zvažovat přípravu pacienta před transplantací např. předtransplantační plazmaferezy, sledování titrů aglutininů atd.
Kazuistika:
70-letá pacientka D.H., KS AB neg. byla 3.7.2006 transplantována pro fulminantní jaterní selhání toxické etiologie, štěp KS B+. Operační výkon nekomplikovaný, s dobrým rozvojem funkce štěpu a sonograficky dobrým prokrvením. Cca od 10. pooperačního dne došlo k postupné anemizaci, vzestupu bilirubinu, nově pozitivita přímého Coombsova testu. Provedené imunohematologické vyšetření (ÚHKT, Praha) prokázalo protilátku anti-A v titru 1:32 ve fyz. roztoku a 1:64 v albuminu. Dalším nálezem byl průkaz volných nespecifických tepelných autoprotilátek, nebyly prokázány žádné skryté aloprotilátky. Pacientka byla dále transfundována erytrocyty 0 neg., v dalším průběhu pak již bez významné anemizace.
Diskuze:
Transplantace jsou imunologicky velmi komplikovaným výkonem. Imunosupresivní potransplantační léčba vždy balancuje mezi rizikem rejekce štěpu a rozvojem GVHD u příjemce. V případě transplantace jater jako imunokompetentního orgánu může být situace ještě složitější. V našem případě pravděpodobně zůstala přechodně zachovaná tvorba aglutininů anti-A ve štěpu KS B. Tyto protilátky pak způsobily zvýšenou hemolýzu a anemizaci u naší pacientky.
Závěr:
Ve sdělení předkládáme přehled doporučení pro transfuzní terapii v případech transplantace jinoskupinového štěpu.