Československý transplantační kongres
 |
|
1. československý transplantační kongres 2. československý transplantační kongres |
Konferenční abstrakta 2006
Abstrakta posterů – sekce lékařů
POUŽITÍ SIROLIMU V LÉČBĚ PACIENTA PO TRANSPLANTACI SRDCE S OPAKOVANÝMI TĚŽKÝMI REJEKCEMI, KAZUISTIKA
Podzimková M.1, Málek I.1, Viklický O.2
1Klinika kardiologie IKEM, Praha, 2Klinika nefrologie IKEM, Praha
Cíl:
Cílem této kazuistiky je demonstrovat případ pacienta po srdeční transplantaci s opakovanou těžkou buněčnou a humorální rejekcí, která vedla k poruše funkce štěpu a téměř ztrátě pacienta. Léčebného efektu bylo dosaženo až přidáním sirolimu k medikaci.
Popis případu:
Pacient J.S.(nar.1986)podstoupil 25.7.2005 transplantaci srdce pro terminální fázi srdečního selhání. Explantované srdce vykazovalo známky myokarditidy. Při standardní imunosupresivní profylaxi (cyklosporin + mykofenolát mofetil + prednison) byly první známky rejekce zaznamenány ve 2.endomyokardiální biopsii (Banff 3A). Za necelé 4 měsíce se objevilo postižení štěpu (ztluštění stěn), komplexní léčba zahrnovala i plasmaferesu a byla provedena konverze na tacrolimus. Efekt byl jen dočasný, po cca 3 týdnech došlo k oběhovému selhání při dysfunkci obou komor srdečních, biopsie vykazovala známky buněčné (Banff 3B)i humorální rejekce. Po zvládnutí akutního stavu byla zvolena imunosuprese tacrolimus + sirolimus + prednison. Při této léčbě nebyly zachyceny další epizody závažné rejekce a klinický stav pacienta je stabilizovaný.
Závěr:
U nemocného po transplantaci srdce pro selhání na podkladě myokarditidy bylo dosaženo tolerance srdečního štěpu až podáním sirolimu v kombinaci s další léčbou.